Názorné schéma
Kliknutím na
jednotlivá ústrojí se přesunete k požadovanému detailu.
Ústrojím
sluchu a současně i rovnováhy je vnitřní ucho. Je to párový orgán uložený v
lebce po stranách zadního mozku. Skládá se z bludiště, rozděleného do tří
váčků, a z trojice k sobě kolmých chodbiček. Na výstelce váčků spočívají kamenky (otolity). Prostor
vnitřního ucha je vyplněn sklovitou kapalinou, která přenáší tlak otolitů, jakožto čidel zvuku i změn pohybu ryby. Otolity jsou složeny z uhličitanu vápenatého, porcelánově
bílé a průsvitné, s dobře patrnými přírůstkovými vrstvami. Jsou tři: protáhlý
šíp, hvězdička a kamének. Podle největšího šípu snadno určíme věk ryby, protože
střídání širších, letních, přírůstkových vrstev s užšími, zimními, vrstvami je
dobře čitelné. Vnitřnímu uchu ryby nepředchází vnější zvukovod, takže zvukové
vlny šířené vodou pronikají dovnitř lebeční kosti. Do mozku je zvuk přenášen
chvěním otolitů, veden ve formě nervového vzruchu
sluchovým nervem, zasahujícím do chodbiček. Když se ryba vychýlí ze základní
polohy, uplatňují se otolity jako čidla rovnováhy.
Změnou tlaku na citlivou výstelku váčku a na nervová zakončení vyvolají reakci,
která rybu přiměje k zaujetí rovnovážné polohy. Ryby ovšem slyší a reagují
hlavně na zvuky s vyšším kmitočtem, které jsou nepostižitelné lidským uchem.
Hlubší zvuky spíše vnímají postranní čarou. Na udržování rovnováhy se podílí i
plynový měchýř ryb, uložený pod páteří a ledvinami. Bývá jednoduchý a silně
protáhlý. U kaprovitých ryb je dvoudílný, volně uložený a na přední válcovité
části spojený s bludištěm vnitřního ucha. Z našich ryb nemá plynový měchýř
vranka. Plynový měchýř upravuje volnou hmotnost rybího těla tím, že vyrovnává
tlak své náplně s vnějším tlakem vody. Tím rybám umožňuje udržovat se bez
potíží v libovolné hloubce. Ryby s dvoudílným plynovým měchýřem mohou zaujmout
polohu šikmo dolů nebo nahoru tím, že tlak v zadní komoře se zvýší, v přední
sníží a naopak...
Souvisí s činností
srdce, které pracuje jako jednoduchá pumpa a vhání odkysličenou krev do žaber.
Rybí srdce se nachází dole za hlavou, pod žábrami. Srdce ryb je nápadně malé a
má jen jednu komoru a jednu předsíň. Jeho hmotnost je 0,5 až 1% z celkové
hmotnosti ryby. To je dáno malým množstvím obíhající krve, které odpovídá asi
jedné padesátině hmotnosti ryby. Zrychlování nebo zpomalování srdečních tepů
řídí bloudivý nerv. Srdeční tep u ryb závisí hlavně na teplotě vody a je
obvykle v souladu s počtem dechů. Závisí také na tom, zda ryba odpočívá nebo je
v pohybu. Rybí krev se od lidské liší tím, že její červené krvinky mají jádro.
Vynikají rychlejší srážlivostí, což zaručuje, že ani těžce poraněná ryba nevykrvácí .Rybí krev je jen o zlomek teplejší než voda ve
které žije. Ryby totiž patří k živočichům s proměnlivou teplotou krve, závislou
na teplotě vnějšího prostředí, které je obklopuje.
Nervová
soustava ryb má své ústředí v jednoduše vybaveném mozku a v míše. Mozek je
nápadně malý a jeho hmotnost tvoří pouhou tisícinu hmotnosti těla. Je protáhlý
a podélně rozčleněný v části odpovídající mozku vyšších obratlovců. Jeho
některé oddíly s prodlouženou míchou jsou sídly rybích smyslů. Mícha, objemem i
hmotností převyšující mozek, vede horním páteřním kanálkem až na konec těla
ryby. Vybíhá z ní tolik párů nervů, kolik má páteř obratlů. Vodivost rybích
nervů závisí na teplotě vody; při klesání teploty vody se zpomaluje. Ústrědní nervová soustava je ovlivňována hormony
vylučovanými žlázami s vnitřní sekrecí, jako jsou nadledvinky, pankreas, štítná
žláza, hypofýza a další. Tím se vytváří neurohormonální systém, který reaguje
na vnější podmínky a upravuje souhru všech dějů v organizmu. Udržuje životní
pohodu ryb.
Nachází se
na bocích ryb a smyslové kanálky na hlavě jsou pozoruhodným ústrojím, kterým ryby
vnímají tlak vody, směr, proudění i vlnění, blízkost potravy a překážky, na
které voda naráží a kterým se ryby za tmy a v kalné vodě vyhnou. Postranní čára
umožňuje život i osleplým rybám. Slouží tedy jako radar, ohlašující nebezpečí.
Je v
čichových jamkách umístěných mezi tlamou a očima. Každá jamka je kožní řasou
rozdělena na dvě poloviny. Stahováním a povolováním svalů nasávají přední
otvory vodu a zadní polovinou odtéká voda zase z jamky ven. Čichový ústroj není
spojen s dutinou ústní. Ryby např. mohou cítit potravu na dálku, ale musejí se
jí dotknout, aby jí ochutnaly.
Má čivné
buňky umístěné na vouscích a pyscích ryb, v dutině ústní na patře. Vousky ryb
mají za úkol ochutnávat a ohmatávat. Kapr, ale i jiné druhy ryb mají chuťové
buňky i kdekoliv na těle v kůži.
Tvoří
hmatové buňky (pupeny), které zachycují hmatové vjemy a jsou u ryb různě
rozloženy - po těle, na ploutvích, na hlavě, vouscích a pyscích.
Některým
jeskynním rybám oči zakrněly. Rybí oko nemá víčka ani slzné žlázy. Oči jsou tak
omývány a čištěny vodou. Jinak rybí oko odpovídá stavbou očím vyšších
obratlovců. Podstatný rozdíl je ve tvaru čočky, která je kulovitá a ve způsobu
zaostřování oka na potřebnou vzdálenost. To se děje změnou vzdálenosti čočky od
sítnice, ne změnou jejího tvaru čili akomodací, běžnou třeba u člověka. Rybí
oko je spíše uzpůsobeno k vidění na blízko. Zorný úhel
při výhledu z vody je 98 stupňů, ryba prakticky vidí všude kolem sebe a na
všechny strany. Ryby rozeznávají velikost, tvar i barvu předmětů, což potvrzují
zkušenosti rybářů, především muškařů. Ryby vidí i za
tmy, kdy jsou zrakové vjemy doplňovány signály zprostředkovanými boční čárou.
Tvoří je
červeně zbarvené žábry. Výměna plynů (kysl.uhličitého za kyslík) se děje na dýchacích řasách
žaberních lístků, které jsou protkány množstvím vlásečnic. Krev odevzdává vodě kysl.uhličitý
a přijímá z ní kyslík. V dýchací sliznici (epitelu) lístků jsou také rozmístěny
hlenové buňky, které vylučovaným výměskem chrání jemné tkáně žaber před kalem a
cizopasníky. Ryby mají schopnost zbavit se poškozených žaberních lístků a
nahradit je novými. Některé ryby (mřenky, sekavci a další) načerpávají tlamkou
vzduch u hladiny, který pak polykají. Takto využívají kyslíku v zadní části
střeva. Pomocné střevní dýchání umožňuje těmto rybkám žít ve vodách velmi
chudých na kyslík.
Zažívací
ústrojí začíná dutinou ústní. Dravé ryby se vyznačují velkou, hluboko
rozštěpenou a ozubenou tlamou. Nedravé ryby mají tlamu malou, obvykle s
masitými pysky. Jazyk nahrazuje jazyková kost krytá měkkou svalovinou. Zuby ryb
nemají kořeny a jsou zakotveny ve sliznici nebo přirostlé na kostech. K obnově
zubů dochází po celý život tak, že nové zuby vytlačují zuby starší a
opotřebované. Zuby ryb slouží k zachycení kořisti. Nedravé ryby nemají vyvinut
žaludek a jeho činnost přijímá přední část střeva. Jícen a žaludek dravých ryb
je silně svalnatý a roztažitelný. Trávením se potrava rozkládá v jednoduché
látky, schopné se vstřebat stěnou žaludku a střeva do krve.Tím je přiváděna energie k pohybu i růstu ryb a
v období hojnosti potravy i k tvorbě zásobních látek. Žaludek dravých ryb je
vakovitý. K trávicímu ústrojí patří játra se žlučníkem a slinivka břišní. Játra
dravých ryb mají přesně ohraničený tvar, u nedravých ryb obrůstají střevní
kličky. Játry prochází krev bohatá na živiny uvolněné v procesu trávení a je v
nich zbavována škodlivých látek. Játra vylučují žluč, která rozptyluje tuky,
aby byly stravitelnější a dále se zde ukládají zásobní
látky důležité pro přezimování ryb. Žlučník, jako zásobárna žluče je váčkovitý
a nápadně zelený.
Základním
orgánem vylučovací soustavy jsou ledviny, ve kterých se tvoří moč obsahující
odpadní látky. Moč odvádějí z těla močovody. Nestravitelné tuhé zbytky potravy
jsou peristaltickými pohyby posouvány směrem k řitnímu otvoru a vyváděny mimo
tělo ryby. Ledviny jsou párový orgán přiléhající k páteři, nápadně tmavě
červené barvy. Temnou červení se prozrazuje i slezina, která je u dravých ryb
zřetelně ohraničena,u nedravých podobně rozptýlena jako játra. Je to krvetvorný
orgán, který se vlastního trávení nezúčastňuje.
Tvoří párové
pohlavní žlázy, vaječníky samic obsahují jikry a varlata samců mlíčí, které se
táhnou z obou stran podél zažívací trubice a jsou upevněny v břišní dutině
pobřišnicovými vlákny. Někdy jsou párové pohlavní žlázy sloučeny v jednu žlázu.
Částečně převzato z webu KZČ ELDORÁDO
Podrobné
informace doplnil Emil Pešek